Bydlí pod mostem. Pro mnohé, spoøádané obèany nedalekého Blanska to je jen bezdomovec, pro jiné známý podivín, známá figurka od kontejnerù. Pro mne je to pan Karel Kapaøík, kterému jsem se tak trochu vnutil domù.
Pøi cestì vlakem z Brna do Blanska mì zaujal pøíbytek pod jedním z mostù pøes øeku Svitavu. Byl mlhavý, studený a vlhký lednový den a vypadalo to, e zde nikdo není pøítomný. Netradièní výzdoba okolí pøíbytku a dalí detaily svìdèily o tom, e zde pøebývá nìkdo, kdo má jisté estetické cítìní a rozhodnì to není pasivní lenoch a neika, právì naopak. Pøedpoklad, e pøíbytek je oputìný, ukázal se být mylným. Znenadání se objevil drobný èlovíèek s plnovousem hodným Krakonoe a doprovázený hrozivì vyhlíejícím psem. Po pár vteøinách se ale ukázalo, e pøekvapený vousáè je pøátelský pan Kapaøík, který si právì dával lofíka po obìdì. Rovnì pes je vlastnì trochu obézní fenka Princezna a návtìvníky radostnì vítá.
Netajil jsem svou zvìdavost a neodmítl pozvání na prohlídku "pøíbytku pod mostem". Miniaturní místnùstka, její strop tvoøila vlastnì silnice, mì pøekvapila. Tedy, abych byl pøesný, pøekvapila mì neobyèejnì pøíjemnì. Bylo zde teplo a kolem stìn mnoho drobností pøipomínajících obchod se staroitnostmi. "To je vechno z kontejneru", informoval mì pan domácí, kdy vidìl mùj obdivný pohled. "A tyhle hodiny jdou a to rádio hraje!" Mìl pravdu, ly.
Ten, kdo tu bydlí, má smysl pro pořádek i pro humor.
Ke svícení jsou nejlepší diodové svítilny, baterie v nich dlouho vydrží.
Usedl jsem s rozpaky na okraj lùka, ale jinam to opravdu nelo. Nejznámìjí blanenský bezdomovec zaèal vyprávìt. Dovìdìl jsem se, e pochází z Brodku u Pøerova, e dlouho il na Slovensku, kde má také manelku a dvì dospìlé dcery.
e po neshodách s maïarskými Slováky radìji odeel zpìt do Èech. e il nìjaký èas v zapùjèené chatì na umavì, ne ho noví majitelé vyhodili. Má prý stavební prùmyslovku a za dva mìsíce mu bude pìtaedesát a snad se doèká i dùchodu po nìkolikaletých tahanicích s úøedníky.
Okolí svého souèasného pøíbytku si upravil, ale pak velká voda vechno spláchla, a tak zaèal znova (vlastnì stále zaèíná znova, øíkám si). Má rád pøírodu a umí s ní vycházet. "Døeva na topení je dost, jen je tøeba se trochu pøièinit", praví pan Kapaøk pøesvìdèivì.
Vidìl jsem náhle vedle sebe neobyèejnì houevnatého a zruèného èlovìka, který si pøeje ít po svém. Ne druhým na obtí, ale po svém. Vlastnì je to v souèasném svìtì velmi neskromné pøání a hodnì se za nì platí, tøeba tím, e spíte pìt metrù od eleznièní trati a nad hlavou vám jezdí auta. Kdy mi ukazuje, co vechno si vyrobil prakticky z nièeho, øíkám si, e kdybych si mìl na pustý ostrov vybrat nìkoho s sebou, pan Kapaøík by nebyla patná volba. Zajímalo mne, jak vychází s ostatními lidmi v Blansku.
Myslím, e pan Kapaøík poznal rùzné stránky lidské povahy, ale rád zmiòuje ty, kteøí ho obèas obdarují, zpravidla nìèím, co by jinak vyhodili. "Mám svoje zdroje", øíká spiklenecky. Tøeba o Vánocích dostal vánoèní cukroví. Chci vìøit, e to nebyl od dárcù jen pokus udìlit sám sobì odpustek, nìco jako jít na tìdrý den krmit veverky nebo jednou za rok do kostela. Pan Kapaøík je vyrovnaný, komunikativní a mnozí mu i fandí. Mìl monost jít bydlet do mìsta, sociální bydlení se tomu øíká, ale asi by si nerozumìl s ostatními nájemníky tohoto typu ubytování, má rád toti klid a pøírodu a tak radìji zùstal tady, pod mostem. Ani s komunitou ostatních místních bezdomovcù se nepøátelí, na alkohol ho neuije a vykouøí tak dvì tøi cigarety za den.
Pøesto e je mùj hostitel drobné postavy a ije v obtíných podmínkách, je v dobré kondici. Otuuje se koupelí ve Svitavì, která mu protéká doslova za dveømi, stále je v pohybu. Obdivnì poslouchám, kde vude byl na kole. Pøes dvì stì kilometrù na Slovensko za dcerami prý zvládnul za dva dny. "A to prosím, to kolo, to je rot!", hodnotí celkem pravdivì bicykl, který v Blansku u zná kadý. Po témìø dvou hodinách povídání nabývám pocit, e vlastnì pana Kapaøíka zdruji od práce, chystá se toti na døevo. "Jako èlovìk jsem se narodil a jako èlovìk chci ít", øíká a nazouvá kanady. Pøivazuje na krk Princeznì zvoneèek, to aby si ji myslivci nespletli s divoèákem, a s koleèkem odchází do mlhy. I já se vydávám za svým cílem na opaènou stranu a napadá mì, e tento èlovìk je sice bezdomovec a pøebírá kontejnery, ale tomu "skuteènému" ivotu je asi blí, ne vìtina tìch, kteøí se na nìho dívají s pohrdáním. Pan Kapaøík dokáe nìco velmi vzácného, vzbuzovat optimismus a íøit dobrou náladu. Dokáe pøesvìdèit, e se nic nemá vzdávat a e ivot stojí za ití, i kdy tøeba pod mostem.
Příbytek se krčí pod mostním obloukem u Svitavy.
Výzdoba zjevně pochází i z kontejneru od hřbitova.
Kuchyně pod širým nebem.
V těsné blízkosti vede trať do Brna.
Pan Kašpařík je kreativní člověk.
Při velké vodě plaval i s postelí.
Interier je bohatě vyzdobený.
Zvoneček se hodí.
Jede se na dřevo. Samozřejmě s Princeznou.
Tento příběh má zajímavé pokračování:
Pan Kašpařík již pod mostem nebydlí! Dostal slušný důchod a přestěhoval se do nájemního bydlení do Blanska.