Jiří Růžička  foto

Jako člověk jsem se narodil...

    Bydlí pod mostem. Pro mnohé, spoøádané obèany nedalekého Blanska to je jen bezdomovec, pro jiné známý podivín, známá figurka od kontejnerù. Pro mne je to pan Karel Kašpaøík, kterému jsem se tak trochu vnutil domù.

Pøi cestì vlakem z Brna do Blanska mì zaujal pøíbytek pod jedním z mostù pøes øeku Svitavu. Byl mlhavý, studený a vlhký lednový den a vypadalo to, že zde nikdo není pøítomný. Netradièní výzdoba okolí pøíbytku a další detaily svìdèily o tom, že zde pøebývá nìkdo, kdo má jisté estetické cítìní a rozhodnì to není pasivní  lenoch a nešika, právì naopak. Pøedpoklad, že pøíbytek je opuštìný, ukázal se být mylným. Znenadání se objevil drobný èlovíèek s plnovousem hodným Krakonoše a doprovázený hrozivì vyhlížejícím psem. Po pár vteøinách se ale ukázalo, že pøekvapený vousáè je pøátelský pan Kašpaøík, který si právì dával šlofíka po obìdì. Rovnìž pes je vlastnì trochu obézní fenka Princezna a návštìvníky radostnì vítá.

Netajil jsem svou zvìdavost a neodmítl pozvání na prohlídku "pøíbytku pod mostem". Miniaturní místnùstka, jejíž strop tvoøila vlastnì silnice, mì pøekvapila. Tedy, abych byl pøesný, pøekvapila mì neobyèejnì pøíjemnì. Bylo zde teplo a kolem stìn mnoho drobností pøipomínajících obchod se starožitnostmi. "To je všechno z kontejneru", informoval mì pan domácí, když vidìl mùj obdivný pohled. "A tyhle hodiny jdou a to rádio hraje!" Mìl pravdu, šly. 
Ten, kdo tu bydlí, má smysl pro pořádek i pro humor.
Ten, kdo tu bydlí, má smysl pro pořádek i pro humor.
Ke svícení jsou nejlepší diodové svítilny, baterie v nich dlouho vydrží.
Ke svícení jsou nejlepší diodové svítilny, baterie v nich dlouho vydrží.
Usedl jsem s rozpaky na okraj lùžka, ale jinam to opravdu nešlo. Nejznámìjší blanenský bezdomovec zaèal vyprávìt. Dovìdìl jsem se, že pochází z Brodku u Pøerova, že dlouho žil na Slovensku, kde má také manželku a dvì dospìlé dcery.
Že po neshodách s maïarskými Slováky radìji odešel zpìt do Èech. Že žil nìjaký èas v zapùjèené chatì na Šumavì, než ho noví majitelé vyhodili. Má prý stavební prùmyslovku a za dva mìsíce mu bude pìtašedesát a snad se doèká i dùchodu po nìkolikaletých tahanicích s úøedníky.

Okolí svého souèasného pøíbytku si upravil, ale pak velká voda všechno spláchla, a tak zaèal znova (vlastnì stále zaèíná znova, øíkám si).   Má rád pøírodu a umí s ní vycházet. "Døeva na topení je dost, jen je tøeba se trochu pøièinit", praví pan Kašpaøk pøesvìdèivì.
Vidìl jsem náhle vedle sebe neobyèejnì houževnatého a zruèného èlovìka, který si pøeje žít po svém. Ne druhým na obtíž, ale po svém. Vlastnì je to v souèasném svìtì velmi neskromné pøání a hodnì se za nì platí, tøeba tím, že spíte pìt metrù od železnièní trati a nad hlavou vám jezdí auta. Když mi ukazuje, co všechno si vyrobil prakticky z nièeho, øíkám si, že kdybych si mìl na pustý ostrov vybrat nìkoho s sebou, pan Kašpaøík by nebyla špatná volba. Zajímalo mne, jak vychází s ostatními lidmi v Blansku.

Myslím, že pan Kašpaøík poznal rùzné stránky lidské povahy, ale rád zmiòuje ty, kteøí ho obèas obdarují, zpravidla nìèím, co by jinak vyhodili. "Mám svoje zdroje", øíká spiklenecky. Tøeba o Vánocích dostal  vánoèní cukroví. Chci vìøit, že to nebyl od dárcù jen pokus udìlit sám sobì odpustek, nìco jako jít na Štìdrý den krmit veverky nebo jednou za rok do kostela. Pan Kašpaøík je vyrovnaný, komunikativní a mnozí mu i fandí. Mìl možnost jít bydlet do mìsta, sociální bydlení se tomu øíká, ale asi by si nerozumìl s ostatními nájemníky tohoto typu ubytování, má rád totiž klid a pøírodu a tak radìji zùstal tady, pod mostem. Ani s komunitou ostatních místních bezdomovcù se nepøátelí, na alkohol ho neužije a vykouøí tak dvì tøi cigarety za den.
Pøesto že je mùj hostitel drobné postavy a žije v obtížných podmínkách, je v dobré kondici. Otužuje se koupelí ve Svitavì, která mu protéká doslova za dveømi, stále je v pohybu. Obdivnì poslouchám, kde všude byl na kole. Pøes dvì stì kilometrù na Slovensko za dcerami prý zvládnul za dva dny. "A to prosím, to kolo, to je šrot!", hodnotí celkem pravdivì bicykl, který v Blansku už zná každý. Po témìø dvou hodinách povídání nabývám pocit, že vlastnì pana Kašpaøíka zdržuji od práce, chystá se totiž na døevo. "Jako èlovìk jsem se narodil a jako èlovìk chci žít",  øíká a nazouvá kanady. Pøivazuje na krk Princeznì zvoneèek, to aby si ji myslivci nespletli s divoèákem, a s koleèkem odchází do mlhy. I já se vydávám za svým cílem na opaènou stranu a napadá mì, že tento èlovìk je sice bezdomovec a pøebírá kontejnery, ale tomu "skuteènému" životu je asi blíž, než vìtšina tìch, kteøí se na nìho dívají s pohrdáním. Pan Kašpaøík dokáže nìco velmi vzácného, vzbuzovat optimismus a šíøit dobrou náladu. Dokáže pøesvìdèit, že se nic nemá vzdávat a že život stojí za žití, i když tøeba pod mostem.
Příbytek se krčí pod mostním obloukem u Svitavy.
Příbytek se krčí pod mostním obloukem u Svitavy.
Výzdoba zjevně pochází i z kontejneru od hřbitova.
Výzdoba zjevně pochází i z kontejneru od hřbitova.
Kuchyně pod širým nebem.
Kuchyně pod širým nebem.
V těsné blízkosti vede trať do Brna.
V těsné blízkosti vede trať do Brna.
Pan Kašpařík je kreativní člověk.
Pan Kašpařík je kreativní člověk.
Při velké vodě plaval i s postelí.
Při velké vodě plaval i s postelí.
Interier je bohatě vyzdobený.
Interier je bohatě vyzdobený.
Zvoneček se hodí.
Zvoneček se hodí.
Jede se na dřevo. Samozřejmě s Princeznou.
Jede se na dřevo. Samozřejmě s Princeznou.
Tento příběh má zajímavé pokračování:

Pan Kašpařík již pod mostem nebydlí! Dostal slušný důchod a přestěhoval se do nájemního bydlení do Blanska.